I. HISTORIE 1727 – 1810
Dějiny barchovského zámku začal psát 18. října roku 1727 tehdejší hejtman Královéhradeckého kraje Kryštof Norbert Voračický z Paběnic, který toho dne zakoupil statek Velký Barchov se všemi k němu náležejícími budovami, šenkem, sadem, poddanými, jejich ženami a dětmi, spolu s jejich robotami, výnosy a jinými povinnostmi, poli, loukami, lesy, pastvinami a dluhy. 1.
Baron Woracziczky
Woracziczky de Pabienitz
Kryštof Norbert Voračický z Paběnic (též Woracziczky baron de Pabienitz) byl ze starého českého vladyckého rodu, který povýšil až do hraběcího stavu. Pocházel z Paběnic nedaleko Kutné Hory, narodil se v roce 1690. V roce 1729 se oženil s Marií Majdalenou Alsterovou z Astfeldu, měli spolu syna Antonína Josefa a dceru Marii Annu. V roce 1716 zdědil po svém otci zámky Smilkov a Černovice.
Baron Voračický nechal ve Velkém Barchově postavit nový zámek i s kaplí, který byl dostavěn v roce 1733. Obecně lze říci, že barchovský zámek je v mnoha ohledech slohově typickým, avšak kvalitativně i uceleností své koncepce jistě výrazně nadprůměrným dílem doby svého vzniku. Osobnost stavitele zámku bychom mohli hledat mezi místními umělci, kteří prováděli Santiniho hradecké stavby. 2.
V krátké době po dostavbě zámku došlo v roce 1738 o uvalení nucené správy na barchovský statek včetně nově postaveného zámku z důvodu dluhů jeho majitele Voračického. Na zadlužený statek se nenašel žádný kupec, proto přešel do vlastnictví Voračického největší věřitelky Anny Josefy Liebsteinské z Kolowrat, rozené Colloredo-Waldsee. Tato prodala zámek se statkem rytíři Josefu Bertoldovi Sosnovci z Vlkanova. Do desek zemských byl tento prodej zapsán 17. září 1748. 1.
Rytíř Sosnovec z Vlkanova vlastnil i statek Humburky a pronajímal si také dvory hořického panství. Po jeho smrti zdědil majetky jeho syn Josef Jan Sosnovec z Vlkanova, o kterém se říkalo, že to byl člověk „nádherymilovný„ - v roce 1761 dal vymalovat strop kaple zámku malířem Ferdinandem Brendelem (fresky na klenbách zobrazují výjevy ze života a smrti svatého Jana Nepomuckého). Josef Jan se v roce 1766 stal majitelem zámku i v Miletíně, byl prý velmi konzervativní, novoty si nepřipouštěl a jako hospodáři se mu nedařilo. Stačilo několik neúrodných let a panské statky se dostaly do finančních potíží. Roku 1774 byl Sosnovci vypovězen nájem hořického panství, jeho statky Barchov a Humburky padly na úhradu dluhů, miletínský velkostatek mu byl obstaven. O to více Sosnovec vyžadoval a vynucoval dodržování robotních povinností, čímž se stal u poddaných velmi nepopulární. To však byl v českých zemích tehdy obecný jev, který vyústil až v selské rebelie v roce 1775. Historii selského povstání popsal ve svém románu „Smršť„ Václav Kaplický, který děj situoval na zámek Barchov a blízké okolí. V roce 1778 se zadlužené statky včetně zámku staly majetkem c. k. Invalidovny.
Dalším vlastníkem zámku se stal v roce 1781 František Ignác Carmine, který byl ustanoven také velkobarchovským úředním správcem. Po něm převzal funkci správce Andreas Schich, za jehož působení byl v roce 1823 velkobarchovský úřad zrušen a jeho vedení přidělili c. k. invalidnímu fondu, respektive správě velkostatku v Hořicích.
Přesunutí správy do Hořic nepřineslo pro zámek a velkobarchovské panství nic dobrého. V jeho vlastnictví se během relativně krátké doby třiceti let vystřídalo 17 majitelů.
Literatura
- 1. Stavebně – historický průzkum zámku Barchov,
autor Mgr. Miloš Buroň a Mgr. Radka Tibitanzlová , 2009 - 2. Historie a architektonické památky Pocidliní 2, Chlumecko a Novobydžovsko, autor Karel Kuča, 1995